Milí návštěvnící našeho webu. Je to přesně rok co jsme vyjížděly do Francie na náš první velký zahraniční zájezd. Přesně po roce jsme také konečně dopsaly kroniku :-), tak se alespoň při čtení zápisku můžete s námi vrátit zpět

FRANCIE – LES CULTURES DU MONDE

14.7- 26.7.2009

14. – 15. 7. 2009

Za pomoci velkých šéfů (Oskar, Fíza – mamka, Zdena) jsme se ráno v 10:00 naskládali do auta. Pulku Oskar má. Malý Oscar (Tomáš) říkal, že velký Oskar říkal, ať nás hlídá a moc nepijeme, že budeme uchcané jak koroptve.  A vyjeli jsme. Bo GPS nezná Hukvaldy, tož jsme se na cestu do Francie vypravili přes Frýdek- Místek.

Bum, a je tady Olomouc. Čůráme, řidič se chytá za hlavu. A jedeme a jedeme. Poslední zastávka v ČR, lesíček u Stříbra, kde doplňujeme naftu ze záložních zdrojů a voláme domů. Lukáš (druhý řidič) si konečně taky loknul, moc mu nafta nechutnala. Po zdolání dalšího úseku cesty jsme znovu při svitu měsíčku a dešti doplňovali nádrž.

Otevřeme oči a je tu Francie. Do Gannat jsme přijeli kolem 13:00. Smíření, že budeme bez obědu, jsme dojedli zbytek jídla a vydali se hledat náš nový, francouzský domov. Anglicky mluvící vedení se vydalo za štábem festivalu pro informace. A tak jsme poznali Anais, naší průvodkyni. Dovedla nás na oběd a ukázala nám kemp, z něhož nás ihned vyhodili, bo hasicí přístroje ještě nebyly na svém místě. A tak ležíme na betonu, pijeme české pivo a máváme nechápajícím francouzům. Po dlouhém čekání svitla naděje. Pustili nás do kempu, ovšem do stanu ne. A tak zase sedíme na zemi a pijeme pivo.

Po dalším dlouhém čekání se v 17:30 dostáváme do stanu. Vybalujeme a jdeme konečně do sprchy. Oficiálně měli řidiči spát s řidiči z Ruska v jiném stanu, ale jelikož to byli rusáci né moc atletické postavy, vzali jsme si naše atletické hochy pod svá křídla.

A tak jak jsme zvyklí ze svých domovů od maminek, po setmění doplnit tekutiny, vyčůrat, umýt zuby a spát.

Čtvrtek 16. 7. 2009

A je před námi jeden z mála volných dnů. Po snídani ve školní jídelně s plnými břichy tradičních francouzských baget jsme vyrazili na výlet. Průvodkyně nám připravila prohlídku lázeňského města Vichy.  Proťapkali jsme kolonádou – Petra šlápla do jediného francouzského hovna J…. Ochutnali místní horké i studené léčivé a tudíž ne moc dobré lázeňské prameny. Vyfotili se před místním kostelem, zkukli pláž, park a továrnu na tradiční Vichy bonbóny.

Plní zážitků jsme se vydali na oběd. Po obědě překvápko vyrážíme na setkání účastníků a budeme představovat naší village. Kroje mít nemusíme a tak se vymodíme do našich krásných valáškovských triček a s radosti vyrážíme, ale to nevíme, co nás doopravdy čeká…… Dorazíme k místnímu kulturáku a nikde nikdo. Anais na nás vybalí, ať vybalíme nástroje, že budeme nahrávat píseň. Nastává chvíle napětí a vybíráme píseň k nahrávání. Písni zájezdu se stává kravarenka. Na rychlo se posilníme čajem, aby nám to zpívalo a jdeme na to! V sále nás čekají naši budoucí fanoušci – zvukaři. Za jejich pomoci na druhý pokus nahrajeme píseň.

Za odměnu nás Anais bere do Museum Gannat. Jsme nadšení rozdílem od českých muzeí, na vše si můžeme sáhnout. Čehož využívá Pája a chytá první nůžky, které vidí. Cop si ale ustřihnout nedala. Setkáváme se také s prvním dinosaurem ovšem ne posledním. Jak později zjistíme Gannat je nalezištěm kosterních pozůstatků dinosaurů.

Z muzea míříme k Anais dom. Seznamujeme se s její velkou rodinou a psem Kokinem. Ten Kokin je fakt všude. Ohlížíme také jejich statky, zvířata a pole. Vše završíme procházkou vesnicí, která čítá 120 obyvatel. (vesnice vedle Gannat). Vyzkoušíme si také místní prádelnu – potok s kamennými valchami. Totálně vyčerpání nakrmíme své hladné krky, večeří: sýr, bageta, meloun, zmrzlina. Pitný režim umýt zuby vyčůrat a spát.

Pátek 17.7.2009

Nečekaně den zase začal snídani. Pak se anglicky mluvící vedení (Gabka, Petja) odebralo na meeting a obyčejní členové si mohli válet šunky. Zážitky z meetingu: Hodně řečí málo informací, Gabka si dala první english výstup před publikem, sedíme v kruhu jak v alkoholické léčebně…. J

Pak přišel oběd a klid. Po odpočinku jsme se vypravili na první vystoupení. Po cestě na vystoupení v Escurolles jsme si prohlédli městečko Charroux. Navštívili jsme prodejnu svíček, koření, muzeum hodin a kostel dle legendy zkosený mečem.

Poté už hurá hrát. Vystupujeme dvakrát dvacet minut na střídačku se souborem s Filipín.  Po vystoupení aperitiv, něco k ďobnutí a pak „dražba“ členů souborů. Zainteresování obyvatelé tohoto městečka si nás rozebírali po dvojicích domů, aby nás mohli pohostit tradiční francouzskou večeří o mnoha chodech a taky aperitivech. (Dvojice na večeři: Gabka + Sany, Evik + Tom, Veun + Luky, Petja + Pája). Někteří z nás se vrací velice veselí. V pozdních nočních hodinách se odebíráme do hajan.

Sobota 18.7.2009

Na snídani jde tentokrát jediný včera alkoholem nepolíbený Tom. My si dáváme kafíčko a Tomáš přináší snídani. Odebíráme se do areálu festivalu, kde ve stánku představujeme náš soubor. Byla hrozná zima. Pak jsme hrály na malém venkovním podijku, dnes v civilu. Publikum bylo perfektní, hrálo se nám moc dobře. Asi tím, že jsme nevěděly, že tento koncert je vysílán rozhlasem do celého města.

Přišli jsme o jedny housle. Gabčiné, které nepřežily dlouhý transport a rozbily se. No eště že jsme holky předvídavé a měly jsme jedny husle náhradní.

Následoval rychlý oběd a bleskové převlečení do krojů. Společně s Martinikem jsme vyrazili na místo oficiálního focení do altánku v parku. Po focení se všechny soubory vydaly z parku průvodem až do areálu festivalu. Překvapila nás hojná účast místních obyvatel po celé délce průvodu. Trošku smůla, že náš šestičlenný soubor přehlušil velice temperamentní a početný soubor z Martiniku.

Po průvodu v areálu festivalu opět reprezentujeme náš soubor ve stánku.

Odjíždíme na večeři opět bez Gabky a Petjy, které se účastní setkání vedoucích, kde měly dostat i večeři. Po chvíli píšou sms, že večeři nedostaly a my sbíráme, co můžeme (zbytky z večeře) ale nakonec jim aji pojest dali. Takže sbíraní zbytků bylo zbytečné.

Posilněny večeří vyrážíme na první vystoupení v chapito. Toto chapito je veliký stan s kapacitou 2200 míst a teplotou 50°C J Moc jsme se těšily. Po návštěvě profesionální maskérny (Gabka a její nádobíčko z Oriflame) jsme ve třetí třetině vystoupily s písněmi Ku fojtové zahrádence a Čierný orech. Jako jediní jsme dodrželi stanovený časový limit, což nám bylo hned druhý den Jeanem Rochem vyčteno, že to bylo krátké. O této doby jsme časové limity ignorovali.

Neděle 19.7.2009

Těžké ráno muzikanta. Ráno z pyžama rovnou do kroje a na snídani. Na snídani nekonečná řada a Hvězda nám píše sms: Where are you? Kde asi, v řadě nebudeme přece hrát hlady. Po rychlé snídani odjíždíme do kostela v Gannat, kde hrajeme původně jednu píseň Kravarenka, která se vzápětí rozrostla o další píseň Ku Fojtové zahrádečce. Během obřadu vystoupily téměř všechny soubory a Anais se předvedla jako pravý katolík při čtení evangelia či čeho během mše.

Pracovní dopoledne završilo setkání všech souborů v areálu festivalu, kde si všechny soubory přiťukly aperitivem. Aktivní soubory též vytáhly nástroje a bavili všechny kolem (Rusko, Polsko). My jako carevny jsme se nenechaly zahambit ale jelikož jsme neměly své nástroje, předvedly jsme naše taneční umění. S poláky jsme objevily i stejnou notu při písni Nedaleko od Trenčína. Po vyčerpávajícím aperitivu jsme odjeli na oběd a po obědě volno a spánek! Konečně!

Přece nebudeme trávit volné odpoledne jenom ležením, sebraly jsme síly a vydaly se do Chapito na koncert Futuny Futuany z Vanuatu a dalších.

Po večeři jsme oplatily návštěvu u Anais doma a vzaly jsme jí k nám do tentu (stanu). Prvotní šok přežila, po chvíli si i sedla na Petřinou postel(zřejmě nejčistější) a abychom jí pobyt v našem stanu zpříjemnily, daly jsme jí okoštovat tu našu pravu, domáci slivovicu. Šok číslo 2. Prý jí chutnala! Hahaha… J Mezitím co Anais popíjela, oblékly jsme se do krojů a společně jsme vyrazily do kostela, jiného než ráno ale stále v Gannat. Připravily jsme se a furt máme čas. A najednou příroda volá. Tož půl hodiny to nevydržím a tak se Petra s Gábinou vydávají hledat vhodné k tomu místečko. Nikde nic až v dáli zahledly transformátor. Nemají moc času a jak to tak bývá, když není čas, tak to nejde… Gabka pohotově využívá svých pedagogických vloh a svým zpěvem vytváří Petře příjemné k tomu prostředí. Jenom nevíme, jestli píseň Beskyde, beskyde byla tou nejvhodnější. Vše dobře dopadlo a nakonec aj to vystoupení stihly.

Toto vystoupení se zapsalo do dějin jako jedno z nejúspěšnějších. Není divu, vždyť i diváci nás odměnili potleskem ve stoje. Našemu velkému francouzskému vystoupení napomohla i skvělá akustika v kostele a neméně skvělí, vřelí diváci. Obdiv neskrývali ani Rusové, kteří vystupovali po nás. Abychom se mohly potlesku do syta nabažit, po odehrání poslední písně, přiskočili a cimbál nám hbitě odnesli. A my jsme se ukláněly a ukláněly.  Všechny máme vlhký textil i oči. JSME HVĚZDY!!!******

Pondělí 20.7.2009

Tradiční ráno… Snídaně a vedení na Welcome party se starostou. Ecy kecy, pak dvě decy.

Piknik s účastníky. Opět víme, co máme dělat. Přijedeme na piknik, dostaneme jídlo (maso, vajíčko, bageta, rajče, víno voda), a všichni kolem nás mají deky a plavky a my, většina v bílých kalhotách opalujeme se na zelené trávě.  Na paloučku se usadíme vedle poláků, kde jsme zaujaly jednoho z Poláků a tak s ním vykládáme, urobíme foto a popíjíme vínko, až po chvíli nám představí svou manželku, která nám z povzdáli mává. Eště, že je tak tolerantní…

Zkouška mikrofonů: Přijíždíme do Chapito, pro jistotu naladěné, čeká nás natáčení další písně. Rozmyšlíme, která to bude. Vyhrál Čierný orech. Zvukaři běhají kolem, chystají mikrofony a …… NIC! Tož zase vedle! Byla to jen zkouška mikrofonu. Tak alespoň jsme doplnily tekutiny…. J

Scene Auverte (Venkovní scéna)

Po totálním vyčerpání z představy natáčení další písně jsme k večeru vystoupily na venkovní scéně. Ve chvílích volna před vystoupením se projevila naše vyčerpanost. Obzvláště Eviku neskrývala své vyčerpání a obložená pivem skoro usla s nohama na cimbálu.  Ale vyčerpanost se projevila i na ostatních. Hned po první písni, kde jsme se totálně rozsekaly, Patra prohlásila: „Nečumte na Umpa Lumpu a hrajte! “ ( Umpa Lumpa- jeden ze zvukařů).

Úterý 21.7.2009

Ráno jsme měly opět možnost vystavit se paprskům francouzského slunce. Tentokrát ani vedení nemělo žádnou povinnost. Sluníčko však zanechalo následky. Sany nám trochu opuchla v ksichtě. (ani dithiaden prošlý v roce 2005 nezabral…)

14:40 koncert Děti světa v Chapito. Náš kraj jsme představily dvaceti minutovým programem. Celkem se nám podařil, ale teplota vzduchu v Chapito byla nesnesitelná. I zvukařům se nás zželelo a iniciativně nám donesli láhev vody. Fakt vody!!!

„Vítáme České přátelé z Kozlovic“ tento nápis nás vítal při vstupu do místního kempu. Kde jsme také vystoupily. Hrály jsem na volejbalovém hřišti. Publiku jsem se líbily, ale asi se nedívali pozorně, Verča s Gabkou měly vyměněné zástěry, no však co 20 centimetrů sem a dvacet tam.

Po výkonu nás odměnili drobnými dárky, kromě upomínkových plakátů, obrazů apod. jsme také dostaly džbán a náprstky s motivem města.

Aby toho nebylo málo, vystoupily jsme v nočních až půlnočních hodinách na Kabaretu. Každodenní setkání a večerní zábava účinkujících a občanů. Kde každý den vystoupil jiný soubor. Velkolepé zvučení nenaplnilo svůj účel, vystupovaly jsme na zdejší poměry brzy a publikum zelo prázdnotou. A tak nám místo potlesku byl odměnou náprstek vína.

Unavené se rychle balíme a chceme odjet do stanu. Prašivka brzdí! Rozvíjí své komunikační umění se zvukaři.  A my méně komunikativní odnášíme věci a nekonečně dlouho čekáme. Dobře jí tak, nakonec musela zdlouhavě hledat vyhazovače, který únikové dveře zamknul, aby je zase odemknul a ona mohla s námi odjet.

Středa 22.7.2009

Dopoledne si zase užíváme volna, sbíráme síly a vitamin D.

Program nás čekal až po obědě a to v podobě vystoupení nazvané Panorama v Chapito. Každý soubor se měl opět představit 3minutovým programem. Pro tento den jsem si vybraly písničky Zapadá slunečko a Já keď sa Janoško.

Dovídáme se, že Jean Roche má léčitelské schopnosti, a tak k němu vysíláme naši opuchlou Sandru. Pět minut kouzlí před jejím obličejem, my mezitím netrpělivě čekáme, zda nám Sany vrátí živou a zdravou. Vrátil. Během dalších dnů jsme však stejně museli vyhledat odbornou lékařskou pomoc.

Od Sedmi hodin opět vystupujeme na venkovní scéně v areálu festivalu. Natěšené, protože na této scéně se nám doposud vystupovalo dobře jsme s velkou vervou pustily do první písně. Ta ale nedopadla dobře. Pája se trochu sekla v tónině. No co i mistr tesař se někdy utne. Diváci však nic nezaznamenali a pošťák, který byl nedílnou součástí celého festivalu o nás prohlásil, že máme horký temperament.

Noční průvod, který podle instrukcí Anais měl začít v parku, a tak se kocháme místním parkem a pořád nikde nikdo. Začínáme zkoumat přilehlé okolí a zjišťujeme, že průvod začíná na náměstí. Na místo dobíháme na poslední chvíli a společná s ostatními procházíme městem. Tentokrát kromě hudby předvádíme i naše kroje, a každá máme oblečený jiný kroj. Pája – režná sukně pruhovaná zástěra, Evik – plisovaná sukně a kapesníček,  Veun – sváteční kroj – sloterka. Gabka – kacabaja, Petja – lendrovský, Sany – klasický.

Po návratu do tentu se projevila první ponorka a nemohly jsme se shodnou, zda navštívíme večerní kabaret. Výměna názoru nás znavila, tak jsme zůstaly ve stanu a udělaly si krásný večer s francouzským vínem.

Čtvrtek 23.7.2009

Hurá volný den!!!!!!

Po snídani jsme jeli na vulkány do města Clermont- Ferrand. Celou cestu nám pršelo, ale po příjezdu na místo se počasí umoudřilo. U vstupného nás vyždímali o 21 eur, přičemž Francouzi platí poze euro jedno. Stálo to však za to, naše nadšení neznalo mezí. Navštívíli jsme 4D kino, svezli se na Dragon ride, nakoukli na hořící magma J, viděli jsme imitaci lávou zaplaveného města Sv. Helena, zhlédli jsme řadů filmů na velkých promitacích plátnech- škoda jen že byly ve Francouzštině. Budova měla několik pater a tak jsme se museli přepravovat výtahy. Dveře byly rychlejší než my a do výtahu stihla nastoupit jen část naší výpravy, druhá část nastoupila do jiného výtahu a také vystoupila v jiném patře. Hledali jsme se, hledali, až jsme se našli. Po zhlédnutí vnitřních expozic jsme se vydali na okružní jízdu vláčkem podsopkáčkem. Ve vláčku nám chyběl řidič, který by vláček řídil, poprvotním zděšení nám Anais vysvětlila, že je tento vláček řízen GPS.

Vyhladověli jsme si roztáhli deky na trávě, zbaštili jsme obědy, které jsme vyfasovali při snídani. Jídlo nám zpříjemnila krásná atmosféra s výhledem na opravdickou sopku PUY DE DÔME. Při cestě zpět do areálu nás uchvátilo dětské hřiště s úplně nejlepší, nejskvělejší sklouzačkou a houpajícími kobylkami. Setkali jsme se však s nepochopením Anais, která nás za včasu upozornila, že hřiště je pouze pro děti. Ale víme, od čeho jsou zákazy.

Posílnění obědem jsme shlédli ještě pár expozic a vyrazili zpět do Gannat. Vyčerpaná Anais po cestě spí a my máme radost.

Po příjezdu do Gannat nejsme v Gannat. Jsme ve vesnici, kde bydlí Anais, která nás pozvala na večeři. Přivítali nás pouze psi, jinak doma nikdo není. Všichni jsou v kravíně, kde rodí malé telátko. Tož se tam letíme podívat. Stihnem pouze zašívání krávy po císařském řezu, ale i to nám stačí ke štěstí, některým stačilo vidět kravím pouze z venku. Bleeeee. Po nevšedním zážitku, jedme konečně na tu večeři. Měli jsme Aperitiv, šunkovou rolku, brambory na loupačku, sýr roztopený na lopatičkách, ovocný salát a jako třešničku na dortu jsme dostali „Water of life“ s cukrem zapálenou na lžičce. I Anais si nakonec musela dát. Kulturní vložku nám přichystala sestřička Anais, která nám zahrála na housličky pidi midi. Po večeři je třeba protáhnout tělo, hrajeme rugby tentokráte s bráškou Anais a se všemi rodinými přislušníky i psy. Bojujem jak o život, Pája je málem bez vlasů.

Odpočinek před stanem se zvrhnul v garden party s Francouzema, kteří pozvali všechny účinkující ubytované v kempu. Po chvilce strávené na párty se autobuse společně s Rusama přesouváme na kabaret. Rusové se ukázali v gentlemanském světle a ochotně nám pomáhali při výstupu z autobusu. Kabaret byl super, potkali jsme tam naše zvukaře Umpa Lumpu, Dundieho, Mastera of mastera J……. Paříme, paříme, paříme……

Aby toho nebylo za celý den málo, zvou nás zvukaři na VIP párty do soukromého muzea dinosourů. Bráníme se co možem, ale nakonec se neubráníme. A dobře jsme udělaly. Muzeum bylo úžasné, ošahaly jsme si opravdickou kostru dinosaura a také šáhly na mamutí kůži. Všude kolem byly vystavené zkameněliny a odlitky koster pravěkých zvířat. Také jsme si všichni připili šampaňským… No prostě úžasný den. Vracíme se do stanu pěšky, je to kousek a hurá na kutě!

Pátek 24.7.2009

Tak jako každé ráno po snídani odjiždíme do areálu, kde máme workshop. Fanoušky učíme tančit: Černou vlnu, Hodinářa a Dráteníka. Očekavána dětská osádka se změnila v dospělou, která si vstup na náš workshop musela zaplatit. Tím víc se však všichni snažili.

Značně unavené odjiždíme na oběd bez Gabky a Petry, které jsou na recepci s Jean Roche.

Po krátkém odpočinku se vydáváme hrát do zdejšího domova důchodců. Měli jsme úžasné přivítaní, naší nejlepší zvukaři si, nevíme kde a nevíme jak, zjistili, kde ten den vystupujeme a přišli nás podpořit a nejen to. Pohotově jsme využily jejich přítomnosti, obdarovaly jsme je pivem a tím jsme měly na celý den zajištěnou cimbálovou četu. Ještě že tak …. . Původní koncert, který měl mít 45 minut, se protáhnul na celé dvě hodiny, kde jsme navíc přebíhali mezi různými částmi domova. Počasí nám navíc nepřálo, horko a dusno, ve kterém se projevil nedostatečný nealkopitný režim. Padají na nás stropy! ….. eště, že jsme měly tu cimbálovou četu.

V 18:00 dostáváme honorář.

Ve 21.00 máme koncert, po kterém se rychle ubíráme na kabaret, kde máme rande se zvukařama. Zase fajný večer.

Sobota 25.7.2009

Na 10:00 nabíráme směr k místnímu parku, kde jsou všechny učinkující soubory. Každý soubor se vyfotil v altánku s Jeanem Roche a starostou, od kterých dostáváme dary…. Dostaly jsme zlatý glóbus J Společně si všichni dáváme aperitiv a buchtu a pozujeme na závěrečných fotkách s různými soubory.

Pádíme na oběd a konečně do obchodu nakoupit padárky. Po nákupech odjíždíme do městečka Ebreuil, kde nás čeká průvod a vystoupení, které absolvujeme společně s Filipíncami. Opět večeříme v rodinách.

Neděle 26.7.2009

Poslední den jsme zahájili o půl jedenácté před místním kostelem, kde se konalo společné rozloučení, na kterém každý soubor poděkoval a zahrál, zazpíval píseň. Za nás poděkovala Gabka, zazněla píseň Čí je to lúka.

Po obědě bylo na programu poslední panoráma – 3 minutový vstup všech učinkujících. Hráli jsme Kravarenku a Východoslovenský čardáš.

Poslední momenty v kroji jsme využily k bujaré družbě s Polákama, Vanuatu a Francouzama. Povykládali jsme, předali kontakty, posbíraly podpisy a věnovaní do kroniky. Kroje jsme vyměnily za nejlepší róby a šly zanechat poslední dojmy. Ty byly velkolepé, všichni na nás mohli oči nechat. Dokupujem padarky, družíme se s Rusama a do 21:45 vystupujem na venkovní scéně. Dlouho, dlouho, dlouho se loučíme se zvukaři.

Po vystoupení se jdeme rozločit s Jeanem Roche (odjíždíme o den dřív než ostatní soubory), dostáváme od něj pochvalu za vystoupení v domově důchodců. Olubané od hlavy až k patě se vracíme do kempu umýt a zbalit.

Dlouho, dlouho, dlouho se loučíme s Rusama a konečně v 1:30 minut odjíždíme domů L!

Cesta šla hladce a plni dojmů a zážitků přijíždíme kolem 19:00 do Kozlovic.

Hlášky zájezdu:

Sany při cestě do Francie říká Lukášovi: Ty s náma jedeš, jak kdybys nás ukrad.

Pája na Tomáše, když se pokypal a drhnul to na WC: Ty voníš jak němcké záchody.

Gabka po čůrací zastávce: Jedna kopřiva a já si do ní dřepnu.

Tomáš: Jestli má některá naplánované své dny na toto období, tak mi to řekněte, abych se jí vyvaroval.

Večeře u Anais: Chutná Vám to??????    Verča: Tu smrdí pes!

Petra: Du si umýt Hendy! (Projevilo se časté používání angličtiny)

V rodině u večeře Gabka: Béééé or Méééé????? (Ovčí nebo kozí sýr?)

Sany: Neviděli jste můj modrý sprcháč?    Petra: Říkal něco o Paříži…     Sany: Tak to už ho asi nedoženu!

Petra: Bolí mě v boku….. Ale dyť tam nic není jen špek. Gabka: Asi tam máš utajený sval!

Sany: A co když spadnu a rozbiju si dršťku?  Sama si odpoví: Tak spadnu a rozbiju si dršťku!

Evik: Byl tam hajzlík dneska na záchodě?

Verča od Poláka dostala banán a říká mu: To vypadám tak bídně, že potřebuju banán????? Protože měla v ruce tácek s obědem, banán si strčila do kozí stezky za spodnicí. A hle tu jí spatřil švarný kuchař a praví: I love banana…. Když viděl, že ho Verča zpozorovala, několikrát velmi hlasitě vykřikl Ilove banana, I love banana….. A mezi tím cvakal zubama, jako že by ho hned snědl.

1.38 přišli Rusáci na družbu. Gabka se z toho uplně lekla…. Holky vyjdou s klukama za tent…. A ozývá se jen…Počkej, počkej…. Gabka:Ja panimaju ale něgavarím- obligatní fráze při rozhovoru s Rusákama.

Vysoký Rusák na snídani vázal Petře na snídani mašli (mašle jak kráva), Rusák praví: Přijechcej do za mnu do Ruska, já budu vázat a ty u toho hrát.

Verča na securiťáka, který nás nechtěl pustit do kempu s autem: All the time, we park here, because we have very CHEAP musical instrument J. V tu ránu nás securiťák s úsměvem na rtu pustil… Samozřejmě bez Evika, která Verčine CHEAP opravila na EXPENSIVE by nás tam nepustil!

Evik Gabce: Ojeď mi to atevři mi to! (Znamená, ať jí vyhrne tričko a zapne podprsenku)

Anais se ptala Petry a Gabky, jestli chcou jít na aperitiv a Peťa řekla diskrétně Gabce:

Já už nechci žádné ČUČO!Gabka chytla záchvat smíchu a vypadala jako by brečela, proto jí moderátor podal první pomoc, že všechno bude dobrý!